Jádro skupiny tvoří sestry Eliška (housle, bouzouki) a Lucie (bodhrán,
mandolína, housle) obě konzervatoristky a talentovaná flétnitka Anka.
Trojici doplňuje původně klavíristka Pavlína, v kapele zastává kytaru a
tlačítkový akordeon. Domovský přístav má kapela v Teplicích, její záběr
je dnes však už celorepublikový. Všechny dívky střídají nástroje a také
zpívají, takže vás kapela na koncertech neukolébá monotóním zvukem.
Naopak jejich muzika vám střídavě bude škubat nohama a hladit duši, tak
jak to u irské tradiční hudby má být.
Eliška – housle, mandolína, bouzouki, zpěv
Eliška je víceméně hlavou kapely. Jako nejstarší členka
za nás cítí zodpovědnost, a tak plánuje zkoušky, komunikuje s pořadateli,
iniciuje tvoření repertoáru, ke kterému sama velkou měrou přispívá.
Jak ale o sobě prohlašuje, organizování nemá zrovna v lásce
(proto také tak často nehrajeme :)
Její hlavní parketou jsou bezesporu housle. Dříve je občas vystřídala mandolínou,
v poslední době jí ale učarovalo irské bouzouki a tak ho stále častěji zapojujeme
do našich aranží. Problém zatím představuje absence kvalitního nástroje,
tento stav však již, doufejme, nepotrvá dlouho. (aktualizováno 23.2.2012 ... stále trvá)
Anka – flétny, whistle, bouzouki, zpěv
Anka je obdivuhodná bytost. Přes všechny ty filozofické, psychologické
a biologické přednášky, kterými často prověřuje odolnost našich nervů, jí nelze
upřít notnou dávku smyslu pro humor (hlavně tedy pro ten černý...) a samozřejmě
obrovskou muzikalitu. Je neuvěřitelné, na kolik nástrojů dokáže zahrát. A možná
s tím souvisí i to její „hraní na nervy“. :)
Její multiinstrumentální schopnosti jsou jedním z hlavních pilířů fungování naší
kapely. Nebýt jich, neměly bychom úžasnou flétnistku a neméně dobrou zpěvačku.
Kromě toho se Anka nezdráhá sáhnout po bouzouki, mandolíně, bodhránu... a pokud
by bylo třeba, zastala by klidně i funkci houslistky. :)
Pavlína klavír, kytara, tlačítkový akordeon, zpěv
Co se týče Trakalíny, je to naše nejmladší posila. Ne sice nejmladší věkem,
ale rozhodně duchem a dobou působení v kapele. A nutno podotknout, že teprve s jejím
příchodem nám to začalo opravdu šlapat. Její zvolání: „Kalbááá!“ (které si někteří lidé
mylně dávají do souvislosti s alkoholem) nás vždycky jaksepatří nakopne, abychom se po hlavě
vrhli do ztřeštěně rychlých reelů a hutné akordové sazby.
Když jsme ji naverbovaly, hrála na klavír. I když její nadšení pro irskou hudbu bylo
dechberoucí a pro nás ostatní znamenalo příval nové energie a chuti do zkoušení, klavír
se neosvědčil jako nejpraktičtější nástroj do kapely. A hlavně jsme potřebovaly kytaristu!
Tak tedy milá Pája dostala do ruky kytaru přeladěnou do DADGADu a už o týden později
na ni doprovázela ťůny. Tuto svou schopnost osvojit si v krátkém čase základy hry na jakýkoliv
nástroj znovu prokázala, když v jejím arzenálu přibyl tlačítkový akordeon.
Lucie – housle, bodhrán, mandolína
Lucka je ozdobou a zároveň dobrým duchem kapely. Jediným úsměvem dokáže rozehnat
všechny naše obavy a chmury a bez jejího přispění k tvoření repertoáru
a k plánování zkoušek by to prostě nešlo.
Ačkoliv původně tvořily se ségrou v kapele houslové duo, po odchodu bubeníka
se odhodlaně chopila
vypůjčeného bodhránu, ke kterému postupně přibývají různé
shakery a jiné perkuse. Obzvláště si ceníme její schopnosti poslouchat a citlivě
doprovázet, která i některým mnohem zdatnějším bubeníkům chybí.
V poslední době Lucce také stále častěji půjčujeme mandolínu, protože jako
houslistka nemá k tomuto nástroji daleko.
Bývalí členové
- Štěpán Koza – kytara, bodhrán, zpěv
- Jarda Noga – djembe, percusion, řev